Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)

Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)

Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)

Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)

Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)

Na chlumu kopce z rána stoje,
přehlížím to dálné pásmo hor,
naslouchám jak z lesů chvoje,
tajemný plyne rozhovor.

V údolí hory v dálce běží,
rubiska, vonné paseky,
pryskyřicí a rosou svěží
dýchá ten prostor daleký.

Ej, to je kraj můj milovaný
krása je v něm a Boží klid.
Kde má své rolky, chudé stavy
tak dobrý můj a bystrý lid.

Sotva tě zhlédnu země drahá,
radostí se mi zvlní hruď.
Po klobouku si ruka sahá,
Valašsko moje - zdrávo buď!

Metoděj Jahn (1865 - 1942)