Historie a kultura

Historické osídlení území „Valašsko moje" je datováno do 11. století. Existence prvních vesnic je historicky doložena v 1. pol. 12. století. Vznik dalších sídel je spojen s pasekářskou (rozšíření ploch orné půdy přeměnou lesních ploch, která podstatně ovlivnila typicky členitý ráz Východní Moravy) a s ní související valašskou kolonizací (využití lesních porostů a horských strání k salašnickému chovu dobytka, zejména ovcí a koz).

Označení Valašsko má svůj prapůvod v Rumunsku - zdejší žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským obloukem na západ a sever. Na severovýchodní Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska a prostřednictvím svých předků sem přenesli salašnické tradice extenzivního pastevectví (rozšířené zejména ve východních a jižních

Karpatech) - nový způsob chovu tzv. valašského dobytka - koz a ovcí a zpracování jejich mléka.

Kulturní zvláštnosti, které reprezentovaly valašské pastevce, byly přitažlivé pro ostatní obyvatelstvo. Ovlivnily integrační proces na jednotlivých pastvinách, a to v dialektu, hudbě, tanci a v tradičním oděvu, jehož ústup začal nejdříve. Protože okolní obyvatelstvo si těchto odlišností od 17. století všímalo, začali si obyvatelé Valašska uvědomovat svoji identitu a do přelomu 19. a 20. století znovu oživovali reprezentační znaky regionální přináležitosti, např. obnovený kroj, hudba a tanec včetně jejich záznamů, interiérové prostředí s tradičním nábytkem, vznikaly muzejní sbírky.

K rozsáhlému kulturnímu dědictví tedy patří i reviční formy folklóru, ale hlavně charakter horské krajiny, v níž jsou lesy prostoupeny pastvinami, polanami a rozptýleným osídlením na nich. Lze tam ještě najít tradiční roubené stavby kolem dvorů s jasany a lípami, s hrazenými výhony pro dobytek a horskými políčky okolo nich. Nejstarší dochované formy obydlí mají jizbu s pecí a ohništěm, nad nímž je komín (dnes se využívá přistavený sporák), vedle jizby byla obytná komora pro výměnkáře, uprostřed domu průchodní síň a vzadu skladovací komora. Chudších chalupnických usedlostí nejvíce přibylo v 18. století, kdy se nejvíce šířily dvojdílné domečky s jizbou a síní. V obživě se stále více uplatňovala domácká výroba. Hlubokou tradici na Valašsku má i ovocnářství a pálenictví - především Slivovice.

Půvab Valašska, rázovitost krajiny i obyvatel inspirovala již řadu básníků, spisovatelů, malířů i hudebních skladatelů. Valašský folklór, je dodnes uchovávaný četnými tanečními i pěveckými soubory.